O knize: 2015 / Kniha se věnuje rozboru Dostojevského poetiky ve světle roztříštěnosti spisovatelova vidění světa mezi evropským a ruským (byzantským ) způsoby kulturního myšlení. Analýzou tří děl velkého spisovatele: „Zápisky z mrtvého domu“, „Zápisky z podzemí“ a „Zločin a trest“ autor ukazuje, jak Dostojevskij překonává tuto fragmentaci tím, že svou uměleckou metodu zakládá na nejvyšší formě ironie. - paradox. Autor zároveň v širším měřítku upozorňuje na to, jak Dostojevskij umělecky chápe konflikt mezi racionálním („vědeckým“, „filosofickým“) a uměleckým („literárním“) způsobem myšlení a jak bezvýhradně preferuje posledně jmenovaný v kontextu ruského kulturního vesmíru.